Dřevo v kuchyni

Dřevo se v našich domácnostech usadilo natrvalo. To není příspěvek k diskuzi, ale prosté konstatování faktu. Najdeme ho v každém domě, v každém bytě, v tisíci podob. A přestože moderní technologie nabízejí stále nové materiály a možnosti jejich zpracování, dřevo zůstává neměnnou stálicí.

Stejně tomu je také s využitím dřeva v kuchyni. Není řeč o dřevěném nábytku, tedy kuchyňských linkách a sestavách, ale o kuchyňských doplňcích. Předmětech každodenně užívaných, veskrze praktických a funkčních. Chladivá krása nerezu a oceli nebo poněkud neosobní sterilnost plastu má spoustu praktických výhod. Dobře se udržují, vydrží dlouhé užívání i poměrně nešetrné zacházení prakticky bez opotřebení. Výrobci deklarují zdravotní nezávadnost a nelze než s nimi souhlasit. Jenomže… Všechny tyto praktické i krásné předměty postrádají něco těžko definovatelného. Jakousi osobitou a těžko nahraditelnou hřejivost, tradici…

Možná i to je důvod, proč dřevo potkáváme také v provozu běžné kuchyně na každém kroku. Na krájecím prkénku, na slánkách či kořenkách, v podobě odkapávače na nádobí nebo mísy na salát. Díky tomu, že do našich kuchyní nalezly cestu i dřeviny exotické (na výrobu kuchyňských předmětů se používá nejčastěji bambus nebo gumovník) – snadno si s provozem plným vlhkosti poradí. Dřevo, které má do jisté míry i „samočisticí“ schopnosti se se ctí vyrovná i s likvidací mikrobiotických částic. Pravda je, že například na práci s masem (tedy syrovým masem) bychom měli používat vždy zvláštní prkénko (kvůli škodlivým bakteriím a jejich přenosu), které po každém použití pečlivě myjeme a dezinfikujeme saponátem. Tuto základní hygienickou zásadu už ale bez větších potíží využívali i naši předkové.